Tacitus - Přikreslené kontury povahy

Přichází, jakoby nevěděl, co ho čeká.

Přijde blíž a naivně se usměje. Tohle musí být jenom hra pro mého Pána.

Přivést ho na Grimmauldovo náměstí byla od Kingsleyho pěkná pošetilost.

Přinejmenším trestuhodná, což se teď ukáže. Kdyby mě poslouchali!

Při vší smrti jsem si nepřál, aby takhle skončil. Abych ho musel zabít já, ale...

Přinesli ho a hodili přede mě. Pán se neptá a chce zkoušku mé odvahy.

Přizabil bych ho rád, ale zabít? Nesmím! Kde je Fénixův řád!

Připravil jsem lektvar na potlačení agrese, ale nestačil jsem ho vypít.

Přivřenýma očima pozoruji nesmazaný úsměv. Kouzlem ho svléknu donaha a...

Přikouzlím si dlouhý černý bič. Rodinná památka. Vždycky mučíme s ním. Prokletí...

Přitom já jsem se narodil nevinný! Můžu za to, komu? Jemně udeřím a ucítím podstatu.

"Přidej, Sirno. Neboj se dát najevo sebe!" Pravé jméno démona a profesora lektvarů.

Přiznávám, moje jméno je i prokletím. Severus Snape je lží. Vzdávám se sobě, jak chtěl On.

Přizabít už není můj cíl. Zabít Sirnu vždycky lákalo víc. Ani Brumbál nevěděl...

Přistihnu se večer v slzách, ale... bolest neucítím. Moje podstata.

Přikreslené kontury povahy zmátly mnohé, ale Pána Zla ne. A proto si mě váží.

Přikreslené krvavé kontury povahy smažou úsměv každému.